Příběhy 
Jak jsi mohl?
Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: „Jak jsi mohla?!“ – ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.
Nečekané rozuzlení!
Konečně ta pravá?!
A hledali jsme dál!
Isabelák
Jak si moje kamarádka koupila koníka Rivala.
Došlo i na haflingerky
Jak jsme jeli až na druhý konec republiky za dvěma „hafloškama“.
Taková pěkná ryzka
Příběh o tom, jak dopadla zkouška naší další vysněné kobylky.
Jak jsme u nás doma začali chovat chameleony
Rodinný výlet do Buchlovic
Činčilí Vánoce
Minulý rok v zimě, když mě jako každý večer panička pustila proběhnout, jsem si všimla, že ve světle lamp září za oknem cosi bílého. Pánečci tomu říkají sníh a slyšela jsem, jak mluvili o tom, jestli budou bílé Vánoce. Další den jsem z klece pozorovala, jak panička dává do okna leské předměty a když jsem je chtěla při večerní procházce ochutnat, tak mi to nechtěla dovolit, protože bych prý zničila vánoční výzdobu a navíc by mě bolelo bříško. Když se mi podařilo utéci do kuchyně, tak jsem zjistila, že i tam visí podobné věci a na stole byl zelený kruh, který krásně voněl, ale měl takové zvláštní bodliny, které mě píchaly do čumáčku. To ale nebylo nic proti překvapení, které mě čekalo v příštích dnech.