Ráda bych Vám nejdříve představila naši rodinu. Doma je nás pět dvounohých tvorů - táta Milan, máma Eva a děti Zuzka, Tina a nejmladší Honzík. Není to ovšem celé osazenstvo domácnosti. U nás děti neprosí rodiče, aby jim koupili nějaké zvířátko - máma zazvířátkování bytu zvládá za ně a díky pochopení táty nemusí nikoho prosit, ani se ptát.Takže další členové domácnosti jsou: chameleoní kluk a holka, pes Dan (drsnosrstý jezevčík), andulka Kubík, pavouk (b. albopilosa), 200 litrové akvárium se spoustou rybyček 10-ti druhů, několik desítek cvrčků na krmení a několik set mravenců – faraonů (ale ty doma nemáme úmyslně - nemůžeme se jich zbavit).Naši početnou domácnost dříve ještě obýval hroznýš královský, pouštní štír, vodní želvule, několik křečků, zakrslý králík, užovka-gutka, labradorský retrývr a několik druhů sklípkanů.
Poslední naši přírůstci jsou chameleoni jemenští (c.calyptratus). Vše začalo SMSkou od mého manžela, dne 23.prosince 2004: " Miláčku, já jsem doteď nevymyslel, co ti mám dát na Vánoce, ale byl bych rád, aby sis šla vybrat nějaké zvířátko - bude to můj dárek pro tebe na Vánoce". A bylo to. Jenomže si náš tatínek neuvědomil, že už neseženu žádné zvíře ze seznamu v mé hlavě, "které bych chtěla mít doma brzy" nebo "někdy v budoucnu bych chtěla doma" nebo "budu mít, až vyrostou děti".
Udělala jsem si malý výlet po Zverimexech v okolí, ale na prodej měli už jenom myšy, krysy a další jim podobná zvířátka, která doma opravdu nemusíme mít.
Je fakt, že mě Milan už týden "taktně" naznačoval "něco" na téma chameleon a červíček v mém mozku začal hlodat - jsou to krásná zvířátka, kamarád jednoho má a dokázal si ho ochočit tak, že mu žere z ruky a chodí na procházky po jejich bytě. A tak jsem večer sedla k internetu a začala hledat inzeráty s nabídkou prodeje. Našla jsem jich spoustu, ale Praha a okolí, což je pro nás moc daleko.Už jsem to chtěla vzdát, ale na poslední chvíli jsem našla inzerát od chovatele z Brna, který měl mláďata na okamžitý prodej. A bylo rozhodnuto - chameleon bude, ale bohužel ne "pod stromečkem”. Nechtěla jsem toho chovatele otravovat na Vánoce, tak jsem počkala do pondělka 27.12.2004 a hned ráno mu zavolala.Chamíky měl a mohli jsme ještě ten den pro ně přijet.Cesta uběhla rychle, protože jsme s Milanem debatovali o tom, jestly si vezmeme jednoho, nebo zrovna pár. Vyhrál to pár a ještě jsme měli vzít jednoho chamču pro Milanovu kolegyni z práce - takže si povezeme domu celkem 3 chameleonky.
V Brně na nás už čekal chovatel na určeném místě a zavedl nás k sobě domu. Na to, co jsme tam uviděli, asi nikdy nezapomeneme.Hned u dveří nás vítala fenka staforšíra - to by ještě nebylo nic divného, ale při vstupu do jediného pokoje v bytě zaplesalo mé teraristické sradíčko. Pokoj byl celkem malý, ale to co bylo v něm, byl hotový poklad. Pro sebe tam měl chovatel jenom postel, stůl a dvě židle - ve zbytku místnosti, včetně středu, byla terária a jedno akvárium se žralokem. Hotová zoologická zahrada. Prohlídka celého osazenstva nám trvala hodně dlouho, taky hlavně proto, že se některá zvířata umějí dokonale maskovat.Vybrali jsme si dva chameleoní mladíky, jednu slečnu a dostali informace, na co už jsou ti naši junioři zvyklí. V autě jsme si udělali malou saunu a jelo se domu.Tam je čekalo provizorní ubytování v teráriu po sklípkanovi a hned druhý den Milan začal dělat oficiální chameleoní apartmá.
Jedna z daších věcí, o které jsem přemýšlela, byla jména. Rozhodování trvalo dlouho, ale nakonec dostali jména podle svých povah. BERUŠKA - naše slečna, zvědavá, rychle si na nás zvykla, na nikoho nesyčela a byla velice klidná, mazlivá - prostě miláček. POSERA - sameček, bojácný, vytahování z teplého terárka se mu nezamlouvalo a byl prostě a jednoduše "samonasírací".
Čas běžel a chamčové rostli, Posera si na nás pomalu zvykal a oblíbyl si hlazení pod krkem. Berušce se nelíbylo, když si občas Posera přes její dívčí tělíčko zkracoval cestu na svou oblíbenou větev a šlapal se jí po zádech, ale jejich konflikty zůstaly jenom v rovině soutěžení, kdo na koho nejhlasitěji zasyčí. Náš syn je rád pozoroval už od prvního dne. Několikrát denně jsem slyšela:"Ču díjat na šameška". Šamešek - univerzální název pro oba, bez rozdílu pohlaví. Začalo jaro, teploty venku vystoupaly do nezvyklé výše a já jsem s juniory začala chodit na balkon a společně jsme chytali první teplé "zdravotní" paprsky slunce. Já na dece a oni na převyslých muškátech.
Ale bohužel se nám nevyhnuly vážné zdravotní problémy. Jednoho dne jsem si všimla, že Beruška je nějaká pohublá, apatická a nemá zájem o cvrčky, i když je dřív lovila jako by ji v nejbližší minutě hrozila smrt hladem. Chytla jsem jednoho malého cvrčka a dala jí ho k tlamce -hned si ho vzala a snědla. Druhý den byl už od rána pro nás moc smutný. Šla jsem se podívat, jestli se jí trochu ulevilo, ale bylo to ještě horší. Vyhřezlo jí střevo z konečníku - u tak malého zvířátka velký problém a jediné řešení je bohužel jenom milosradná smrt.Tak jsme o ni v neděli 5.6.2005 přišli.Tomu, kdo ví, jaké to je přijít o domácího mazlíčka, ani nemusím popisovat, jak nám bylo. Děti to braly statečně, ale já jsem uronila slzičky. Bylo mi jí líto. Vypiplala jsem si je oba z měsíčních miminek a přišla jsem o ni během jednoho dne, když ji nemohl pomoci ani veterinář.
Chodím si číst pravidelně na jedny moc hezké stránky o chameleoncech a když Berušce vyhřezlo střevo, tak jsem napsala a žádala o radu zkušenější chovatele.Tam mě potvrdili, co jsem si myslela už od začátku - výhřez operovat jde, ale ne u tak malého zvířete. Po této zkušenosti jsem ani neuvažovala o nějakém dalším chovu. Posera by s náma samozřejmě zůstal a až by zemřel, tak jsem už nikdy žádného jiného chameleona mít nechtěla.
Den po smrti Berči se v Diskuzi objevil inzerát, že někdo daruje 6-ti měsíční chameleonku Li. A za 3 dny tam byl znovu. Začala jsem uvažovat trochu jinak - za smrt Berči jsem nemohla a udělala jsem pro ni vše, co šlo, aby se dál netrápila, a chameleoní terárko je dost veliké pro dva. Zavolala jsem Milanovi do práce, že jsem našla inzerát, kde nabízejí chameleonku stejně starou jako je Posera. Okamžitě souhlasil a byl schopný si pro ni hned jet. Na inzerát jsem odepsala a za dvě hodiny se ozvala majitelka Li - velice příjemná slečna Zuzka. Chvíli jsme si povídaly a domluvily se, že si pro Lí přijedeme v sobotu 11.6 2005. A jak to tak bývá, když se člověk na něco moc těší, tak to většinou nevyjde.V pátek ráno se nám pokazilo auto, nebyla to žádná prkotina, ale pořádný prušvih. Věděla jsem, že Zuzka potřebuje Lí udat co nejdříve, a tak jsem jí volala, že se bohužel k ní nedostaneme, protože nový díl se musí objednat a bude to trvat 7-14 dní. Zuzka byla ochotná počkat týden. Ale nebylo potřeba, švagr zase ukázal svuj talent a cit pro auta a po šesti hodinách práce bylo auto opraveno. Milan přijel ve 20.30 hod. se štastným usměvem a slovy, že mám zavolat Zuzce a potvrdit náš sobotní příjezd.
A tak jsme se dnes stali hrdými a štastnými majiteli chameleonice Li, shodou okolností sestry Berušky a Posery. Dlouhou cestu zvládla naprosto skvěle s výstavní pohodovou barvou a teď si zvyká v novém terárku.Jenom doufám, že žádné naše zvíře nebude mít vážné zdravotní problémy a až jednou zemřou, tak jenom kvůli vysokému věku.
Eva
Formát pro tisk