Minulý rok v zimě, když mě jako každý večer panička pustila proběhnout, jsem si všimla, že ve světle lamp září za oknem cosi bílého. Pánečci tomu říkají sníh a slyšela jsem, jak mluvili o tom, jestli budou bílé Vánoce. Další den jsem z klece pozorovala, jak panička dává do okna leské předměty a když jsem je chtěla při večerní procházce ochutnat, tak mi to nechtěla dovolit, protože bych prý zničila vánoční výzdobu a navíc by mě bolelo bříško. Když se mi podařilo utéci do kuchyně, tak jsem zjistila, že i tam visí podobné věci a na stole byl zelený kruh, který krásně voněl, ale měl takové zvláštní bodliny, které mě píchaly do čumáčku. To ale nebylo nic proti překvapení, které mě čekalo v příštích dnech.Pánečci přišli jedno odpoledne domů a přinesli s sebou velikánskou rostlinu, kterou jsem doposud pozorovala pouze z okna. Měla podobné bodliny jako kruh na kuchyňském stole a její špička se téměř dotýkala stropu. Panička si dělala starosti, abych neokusovala kmínek a větvičky, protože z nich prý často vytéká nepříjemně lepkavá hmota, která by mi mohla po pozření přivodit vážné zdravotní problémy a v nejhorším případě dokonce smrt. Prý by se mi mohla slepit střívka. V tom lepším případě by mi „pouze“ olepila můj krásný kožíšek, který by se musel ostříhat. Stromeček, jak rostlině říkají, byl tedy dán co nejvýše do stojanu, abych na spodní větvičky hůře dosáhla a dole panička obmotala kmínek silnější vrstvou papíru.
Stromeček moc krásně voněl a lákal mě k okusování. Stejně tak mě zaujaly i na něm visící slaměné ozdoby. Přestože mi panička nechávala vše pouze očichat, tak se mi podařilo několikrát stromeček i ozdůbky ochutnat a když jsem se jednou zase snažila dosáhnout na spodní větve, tak jsem pacičkou ťápla do oné obávané lepkavé hmoty. Když jsem pak běhala po koberci, tak se mi k němu nožička lepila a bylo to moc nepříjemné. Snažila jsem se smolu z packy okousat, ale šlo to stěží a nepodařilo se mi ji úplně odstranit. Po chvíli jsem si začala čistit své dlouhé vousky a to jsem neměla dělat. Jak jsem uchopila chomáč vousů do pacičky, tak se mi k ní přilepily a já začala zmateně běhat po třech po pokoji a snažila se vousky odlepit. Panička, když to viděla, tak se zhrozila a běžela mi na pomoc. Nechtěla jsem držet, tak se jí to moc nedařilo a nakonec vše dopadlo tak, že jsem si vytrhla dobrou polovinu přilepených vousků. Nijak mě tato ztráta ale neodradila a dále jsem každý večer zlobila u stromečku. Nu což, alespoň měla panička během vánočního přejídání nějaký pohyb.
Pak nastal štědrý den a přišel Ježíšek. Prý jsem byla celý rok docela hodná, tak mi nechal pod stromečkem malý dřevěný zvoneček. Hned jsem si ho odnesla do domečku, aby třeba panička neřekla Ježíškovi o nějaké mé luprárně a on si ho zase nevzal zpátky. V domečku jsem si s ním moc hezky hrála, do rána z něj zbyla pouze hromádka třísek. Panička si jako obvykle dělala legraci, že kdyby se ocitla naše rodina ve finanční tísni, tak mi pořídí spoustu kamarádek a založíme firmu na výrobu sirek.
Dáreček dostal ale i můj kamarád pes Matýsek, který ho měl dokonce zabalený ve vánočním papíru, protože všechno rád rozbaluje. Dárek si sám mezi ostatními vyčenichal a pak ho vůbec nešetřil a škubal a trhal a nemohl se už dočkat, až tu pískací věcičku začne okusovat. Panička vyprávěla, že když byl ještě štěňátko, tak dvakrát shodil ozdobený stromeček a rozbil několik ozdob. A pak posmutněla a vzpomínala na Borinku, která už je v psím nebíčku. Borinka prý ráda ze stromečku strhávala čokoládové figurky, na kterých si pak pochutnávala. Panička je musela věšet z jejího dosahu, protože čokoláda není pro pejsky zdravá. Ještě ale nesmím zapomenout napsat, že letošní Vánoce bude mít Matýsek na trhání dárečků pomocníka, protože se v září naše smečka rozrostla o psí miminko Alfíka.
Budu už končit, abych Vás moc nezdržovala od vánočních příprav. Přeji Vám krásné Vánoce, hodně dárečků a pohody, ale hlavně se mějte všichni rádi a buďte na sebe sebe hodní a to nejen o Vánocích. A buďte vlídní a citliví i k nám, svým zvířecím přátelům, protože my máme jenom Vás!
činčila Salynka
Formát pro tisk