"Dělej, mákni si, tobě to trvá!" stěžovala si Nikol Lískovcová své kamarádce Monče Rýskové. Byly to nejlepší kamarádky a vždycky si se vším pomáhaly."Šmarjá, taky jsem tu nová, né asi!" odfrkla si Monika a v duchu si říkala, jak je to jen možné, že si myslela, jak je kydání lehké. Mezi tím se Nikča opírala o vidle a hlasitě si zívla.
Hned po práci holky osedlaly koně. Nikola měla klisnu Hali, která byla klidnou povahou, a Monika Bennyho, valacha, který byl nesmírně vyrovnaný a oddaný. Oba koně měli někdy „špatný den", ale většinou se nechali přemluvit. Neuměli bez sebe žít, všude spolu chodili a nedalo se je od sebe na chvíli odtrhnout. Nikola měla rodiče, kteří měli všechnu tu krásu od jízdárny po samotné koně na starost.
Sotva koně doklusali 20 metrů, přihnal se k nim Nikoli pes Ares. Panička se chytla za hlavu, ale s klidem pak řekla:"Nojo, pojď ty prďolo!" Za chvíli slavná trojice doklusala na pole. Obě kamarádky na sebe kývly, pobídly koně k trysku a přes zorané pole se přehnali jako velká voda. Pak na ně čekal vlahý les plný vůně léta.
Vraceli se dost unavené, protože celou cestu buť klusali nebo cválali. Když koně odstrojily, vykrokovaly je, daly do boxů, přinesly jim vydatnou svačinu a napustily vodu do napáječky. Chvíli dívky ještě klábosily, co se jim všechno za dobu, co se neviděly, stalo. Pak se rozloučily a šly každá svou cestou.
V sobotu u Rýsů ještě všichni spali kromě Moniky. Ta se pomalu vytratila z pokoje a už pádila na koně k rodině Lískovců. Po cestě ale cítila jakýsi chlad, který ji naháněl trošku strach. Malý, ale byl. Proto zrychlila krok, aby se cítila co nejdřív mezi koňmi v bezpečí. Vešla do stájí a spadl jí kámen ze srdce, když Nikoli Hali byla v pořádku. Nyní zbýval už jen
Benny. Zazněl jeho úzkostlivý výdech. Ale v boxu ho neviděla. Naklonila se přes vrata a uviděla to, co si nejméně přála. Ležel natažený, jak dlouhý, tak široký. Silným hlasem zavolala"NNIIKKOOLLOO!!". Piřítila se jako vítr a zmohla se, když uviděla Bennyho, jen na "Co se stalo?" "Nemůžu odpovědět, protože stejně nevím jako ty!" "Musíme zavolat veterináře…..ten nám řekne nejvíc, pojď ke mně do pokoje, odtamtaď mu zavoláme, jo?" "No jo, a máš číslo?,"zeptala se Monika. "JO!" "Hlavně už pojď, může to být osudová chvíle!!"
Dívky se vřítili do domu a akorát by povalili rodiče, kteří se šli podívat, co tam dívky vyvádějí.
Veterinář dorazil za chvíli. Bydlel totiž kousek od Lískovců. Vstal a řekl"Je to kolika, vezměte jeho ohlávku a lonž a choďte s ním dokola jízdárny, já se připravím na odvoz Bennyho, musí se operovat, je to akutní."
"Nejspíš je to tím..," vzdechla Monika,",jak jsme koně nechali žrát na té louce, vzpomínáš na úterý?". "Jo," zmohla se Nikola na odpověď.
"Dostal zabrat, chudák, viď?" "Hm, dodneška nemůžu pochopit, co sežral..vždyť jsme se i na to místo na louce dívaly, ne?" zeptala se Monika nechápavě. "Mám to," zahoukla Nikola.
"Víš jak zašuměl na té louce nějaký zvuk, ne?" "JO… jak jsem se lekla!" "Přesně! To mohl být nějaký člověk, který Bennyho krmil!" "No jo, ale proč by ho chtěl zabít?" "No právě!"
Paní Lískovcová věřila, že se z toho Benny dostane, a měla pravdu. Za nějakou tu chvíli byl Benny úplně zdarvý. "Tak teď si budu dávat ještě většího majzla než doteď!" zavelela si Monika. Chvíli bylo ticho, ale pak se obě kamarádky rozesmály a objaly se! Dobrý konec, všechno dobré! Vzájemně se doplnily a šly se nasvačit. Za chvíli je totiž čeká velký trénink!
Lucišnek
Formát pro tisk