Salynka
Salynka je naše šestiletá činčilí slečna. Vypadá tak trochu jako veverka skřížená se zakrslým králíkem. Je to čilé přátelské zvířátko, které nás dokáže celé hodiny bavit svými kousky (viz. článek "Činčilí Vánoce").
Myslím si, že Salynka mi byla určená osudem. Stále jsem přemýšlela, jestli si vybrat samečka či samičku, a říkala si, jak asi poznám tu "pravou". Nakonec jsem přišla do zverimexu a tam bylo vivárium se třemi překrásnými mláďátky. Dvě z nich si mě moc nevšímala, ale třetí drobeček přišel ke sklu, opřel si o něj pacičky a pozoroval mně svýma očičkama, které připomínaly černé korálky. A bylo jasno! Ze zverimexu jsme odcházela s činčilí holčičkou, která dostala jméno Salynka.
Pro Salynku už byla doma připravená prostorná klec, do které jsme ze dřeva vyrobili odpočívadla, do horního poschodí připevnili domeček, dolů dali seníček, napaječku a misku na granule. Činčilku jsme přinesli v krabici, kterou jsme přiložili k otevřené kleci a nechali zvířátko dobrovolně skočit dovnitř. Salynka nejdříve chvíli seděla a potom začala prozkoumávat nový domov. První dny jsme ji z klece nepouštěli, musela si nejdříve zvyknout na nové prostředí. Jeden večer nám ale přichystala překvapení. Slyšela jsem z vedlejšího pokoje podivný šramot, tak jsem se šla podívat, co se děje, a Salča nikde. Podařilo se jí proklouznout skrze mříže v zadní částí klece. V té době nebyla ještě ochočená, tak si asi dovedete představit, kolik práce nám dalo ji chytit. I když měla tenkrát tělíčko jako větší křeček, tak dokázala neskutečně rychle utíkat :-) Dnes už je naštěstí naučená přijít na zavolání. Jó, i činčilka je "úplatné" zvířátko, a za hrozinku, kousek jablíčka či jinou vhodnou pochoutku, vždycky ráda přijde :-)
Marcela