Do domácnosti své paničky jsem přišla jako šestitýdenní miminko a byla jsem jen o trochu větší než statný křeček. Líbila jsem se nejen paničce a její rodině, ale i dalšímu chlupatému členovi naší domácnosti - psu Matesovi. Ten si lehl vedle mojí klece do křesla a pozoroval mne celý večer jako televizi. Všichni při pohledu na nás vydávali takové podivné zvuky, prý tomu lidé říkají smích, tak nevím. Trochu jsem Matesovi záviděla, že nemusí být v kleci, ale panička mi slíbila, že až se trochu zabydlím a rozkoukám, tak mě také bude nechávat proběhnout po pokoji.
Hned druhý den ráno jsem celé rodině přichystala velké překvapení. V noci se mi podařilo protáhnout skrze mříže a schovat za postel. Původně jsem se chtěla trochu proběhnout, ale Mates se vzbudil a měl chuť si se mnou hrát. Když jsem si představila, že by na mě položil svou velkou tlapku, tak jsem raději pádila za postel. Bylo to tam ale tuze nepohodlné, protože jsem se mačkala v úzké mezeře. Panička, když přišla ke kleci, tak se lekla, kde jsem. Začala prohledávat celý pokoj a pak mě vysvobodila ze skrýše a vrátila zpátky do klece. Klec potom přisunula blíže ke stěně a já už víckrát neutekla. Teď už bych navíc ani nemohla, protože jsem pěkně vyrostla.
Panička dodržela slovo a po pár dnech otevřela klec, abych mohla na procházku. Tolik jsem se na tuto chvíli těšila, ale když přišla, zůstala jsem stát mezi dvířky klece a přemýšlela, jestli už jsem na takové dobrodružství připravená. Za chvíli jsem ale nabrala odvahy a skočila nejdříve na židli, kterou jsem tam měla přichystanou, a potom na koberec. Moje „garsonka“ totiž stojí na stolku, abych prý měla rozhled a viděla páníčkům do očí. Musím říct, že to je skvělý nápad, protože jsem společenská a chci vědět o všem, co se v pokoji děje. Navíc je na stolku tepleji, u podlahy se drží průvan. Občas si na něj v zimě stěžuje i Matýsek a jde si lehnout k topení.
Procházka se mi moc líbila, obzvlášť, když na mě panička zavolala jménem, a když jsem přiběhla, dala mi pamlsek. Teď už přiběhnu na zavolání nebo zachrastění skleničky s dobrotami, i když potom nic nedostanu. Panička říká, že na přivolání reaguji často rychleji než Mates. Prý je to pro mne poklona.Také už jsem se dávno naučila vracet na povel do klece. Panička si vždycky stoupne ke kleci, zavolá na mě a já většinou okamžitě poslechnu a dostanu odměnu. Když chci ještě běhat a odmítám se vrátit do svého příbytku, tak trochu přejede prsty přes mříže a zachrastí sklenicí s dobrůtkami. Pak běžím do klece rychlostí blesku a mezi dvířky čekám, co dostanu. Někdy jsem ale už puštěná dlouho a chci mít klid, tak se vrátím do klece sama a opět čekám mezi dvířky na nějaký pamlsek. Také chodím do klece průběžně během večerního běhání čůrat, jsem totiž velice čistotná holka.
Brzy se mi podařilo zjistit, kudy páníčci s Matýskem chodí do obývacího pokoje, kde bydlím. Strašně mě zajímalo, co se skrývá za tím zvláštním otvorem ve zdi, který se často otevírá a zavírá. Jednou jsem tam schválně čekala a podařilo se mi proklouznout. Panička šla za mnou a nechala mě prozkoumat nové prostředí. Pak jsem ale začala ochutnávat různé předměty, tak jsem se musela vrátit. Příště, když se mi zase podařilo utéci z obýváku, tak jsem si všimla, že panička utěsnila časopisy všechny škvíry za sporákem a nábytkem a schovala různé kabely. Bylo jí totiž jasné, že jsem mazaná a u dveří budu na příležitost utéci čekat každý večer.
Teď vám ještě napíšu, jak se o nás činčily správně starat, abychom byly zdravé a dožily se alespoň pro nás průměrného věku 18 let.
Salynky „garsonka“
Potřebuji prostornou klec, protože bez dostatečného pohybu bych trpěla zažívacími problémy (průjem), které mohou vést až k úmrtí a celkově bych se trápila, protože moc ráda běhám a skáču. Bydlím v ptačí voliérce 95x74x55 cm s výsuvným umělohmotným dnem a panička si ji moc pochvaluje. Do umělohmotného dna jsem hryzla párkrát a pak mě přestalo zajímat, protože mám stále v kleci na okusování čerstvé větvičky z ovocných či jiných listnatých stromů (bříza, buk, dub). Jehličnany jsou nevhodné, protože by mi smola mohla slepit střívka a olepit kožíšek. Různé větvičky mi přináší nejen zábavu, ale obrušuji si o ně hlavně svoje hlodáky, aby mi nepřerostly. Dále mám v kleci přidělaná dřevěná bidýlka (lze nahradit bytelnou větví), po kterých ráda skáču a odpočívám na nich. Nejraději mám horní patra, kde je také umístěna dřevěná boudička, do které chodím spát a nebo se tam schovávám, když mě něco vyleká. Na dně klece mám středně hrubé hobliny, což se mi jeví jako ideální, protože moje jemné pacičky jsou náchylné k otlakům. Klec je nejvhodnější umístit do rohu místnosti, kde se hlavně večer nejvíce zdržujete (např. obývací pokoj), ale ne na přímé světlo (v případě průdkého světla nechte přes den u klece zataženou roletu či závěs) a pozor na průvan (můžu nastydnout).
Salynky koupelna
V kleci nesmí chybět kulaté akvárium se speciálním pískem, ve kterém se každý večer asi půl hodiny koupu, abych měla hebký a čistý kožíšek. Je to pro mne jedna z nejkrásnějších částí dne a paníčkové mě při tom rádi pozorují. Nejlepší se nám všem zdá písek od firmy Vitakraft, protože jsou v něm obsaženy látky, které slouží jako prevence proti kožní plísni a navíc tento písek tolik nepráší. Je trochu dražsí než ten obyčejný (80 – 120,- Kč), ale stojí za to a jedno balení nám vydrží skoro na měsíc. Panička mi čistí klec cca 1x týdně a při této příležitosti mění i písek (v akváriu má být vrstva cca 5 cm). Každý večer po koupání pak z písku vybere mé zformované bobky a čůrání (vznikne hrudka), abych měla písek čistý a připravený na další den. Akvárko pak zasune pod jedno z bidýlek, abych do něj nemohla a setře písek z bidýlek, abych měla v kleci čisto a moc mi to při skákání neklouzalo.
Co mi ještě nesmí v kleci chybět
1) napaječka (připevněná v takové výšce, abych se nemusela při pití hrbit)
2) těžká hliněná miska na granule
3) seníček
Moje základní strava
Každý den musím mít v kleci čerstvou pitnou vodu (nejlépe převařená z vodovodu), speciální lisované granule pro činčily a dostatečné množství sena. Granule nekupujte na váhu, ale balené a nezapomeňte zkontrolovat datum výroby. To by nemělo být starší než 3 měsíce, protože po 4 měsících se začínají v granulích znehodnocovat potřebné vitamíny (1 balení vystačí cca na 3 týdny – každý den 1 vrchovatá polévková lžíce). Stejně tak dávejte pozor i při koupi sena, protože bývá v igelitových obalech ve zverimexech často zapařené či plesnivé. Kvalitní seno má tmavší zelenou barvu, šustí a příjemně aromaticky voní. Po přinesení domů ho přendejte z igelitového obalu do papírového pytle popř. alespoň přendejte do velké igelitové tašky a tu nechte pootevřenou, ať seno „dýchá“. Seno z vlastní zahrady raději nepoužívejte, protože může obsahovat exkrementy domácích zvířat popř. nákazové viry či bakterie nebo jedovaté byliny (listy ocúnu, jedovaté kapradí aj.).
Pamlsky jen v malém množství!
Ve zverimexech se prodávají směsy pro činčily, které obsahují sušené banány, hrozinky, semínka tykve, šípky, slunečnicová semínka, burské oříšky, lisovaný hrách aj. Tyto směsy nikdy nedávejte jako hlavní krmivo, pouze z nich vybírejte vhodné kousky, které budou sloužit jako pamlsky pro chuť nebo za odměnu. Olejnatá semena - slunečnicová semínka, burské oříšky, vlašské a jiné druhy ořechů podávejte pouze příležitostně, neboť by mohlo dojít k poškození jater. Jako pamlsek je nejvhodnější vybrat ze sena lístek pampelišky či jitrocele, kousek sušeného banánu, kousek sušené švestky, sušený a drcený plod šípku, sušená kukuřice, lisovaný hrách, občas hrozinka či malý kousek jablíčka nebo nektarinky, list čerstvého salátu nebo pampelišky, příležitostně můžete nabídnout také kousek tvrdého bílého chleba nebo housky. Pamlsky však dávejte max. 2-3 kousky denně, aby činčile nezpůsobily zažívací problémy. Hlavně činčilu nekrmte koláči, různými sladkostmi, sušenkami a větším množstvím zeleného krmení (tráva). Jsme mlsná zvířátka, která často loudí a dokonce dáváme pro nás nezdravé stravě přednost, ale nesmíte v zájmu našeho zdraví povolit. Rovněž nikdy nepodávejte krmivo určené pro křečky nebo papoušky a různé pochoutkové tyčinky, které se teď často objevují ve zverimexech.
Doplňky ve stravě
Ve zverimexech jsou k dostání speciální kalciové tablety pro činčily a hryzací kostka určená přímo pro činčily (ta se těžko shání). Dále se prodávají vitamíny + minerály pro drobné hlodavce - VitamixDH – jemný prášek, který můžete dát 1-2x týdně na špičku hrozinky a podat činčile.
Co si rozmyslet, než si pořídíte činčilu
Já i všechna zvířátka mého druhu jsme čilá večer a v noci a mazlíme se, jen když sami chceme, takže nejsme vhodná pro malé děti. Jsme ideálním přítelem pro dospívající děti a dospěláky, kteří nemají přes den příliš času a můžou se zvířátku věnovat až večer. Potřebujeme dostatek pohybu, takže je nezbytné nám pořídit velkou klec (nejlépe menší ptačí voliéru) a často nás pouštět proběhnout. Před naší procházkou po bytě schovejte věci, které by nám mohly ublížit (kabely, jedovaté květiny), zakryjte elektrické zásuvky a utěsněte mezery, do kterých je nám vstup zakázán. Také nezapomeňte, že poměrně vysoko vyskočíme, takže pozor na otevřená okna! Pokud se pro nás rozhodnete, přečtěte si ještě před naším příchodem do vaší domácnosti knihu z řady „Jak na to“, která je výborná a stojí pouze 99,- Kč (Maike Röder-Thiedeová – nakladatelství Vašut).
Co se na mně paničce líbí a proč mě má tak moc ráda
Říká se, že my činčily máme nejkrásnější srst ze všech zvířat. Není divu, naše srst je jemnější než vata a tak hustá (každý 1 cm² pokrývá 5000 chloupků), že v ní nemůžou existovat žádní paraziti. Také máme zakrslé drápky, které si občas ještě ubrušujeme (o stěnu, ale zůstávají na ní sotva vyditelné minirýhy), takže vůbec neškrábeme (alespoň já tedy ne). Naším dalším plusem je, že když nám pravidelně čistíte klec, tak nejsme vůbec cítit a to ani v těch největších vedrech. Máme daleko méně „agresivní“ moč než křečci, morčata, zakrslí králíčci a jiná drobná doma chovaná zvířata. A co je nejdůležitější...panička říká, že jsme moc chytrá zvířátka a milí společníci, se kterými je spousta legrace a každého si hned získáme. Máme se moc rády a prožili jsme spolu (i s pánečkem a Matesem) už spoustu veselých příhod, ale o těch až zase někdy příště. Mějte se zatím krásně!
Marcela
Formát pro tisk