Typický hadí vzhled
Válcovité tělo plynule přecházející na jedné straně v krk s hlavou a na druhé straně zakončené ocasem. Samozřejmostí je absence končetin, pouze u některých druhů můžeme nalézt zbytky zadních končetin v podobě drobných drápků po stranách kloaky. U těchto druhů můžeme nalézt taktéž zbytky zakrnělé pánve.
Kostra
Kostra hadů se skládá pouze z lebky a páteře, na které může být až 435 párů žeber. Společným znakem hadích lebek je kloubové spojení horní a dolní čelisti, které umožňuje hadům velké rozevření tlamky a tím umožňuje pozření i značně velké kořisti. U čelistí zajišťují spojení velmi silné a pružné vazy, ostatní tvary lebek jsou druhově odlišné. Zuby v tlamce jsou silně zakřivené dozadu, čímž zabraňují úniku ulovené kořisti .
Svalstvo
Celé hadí tělo je poseto velkým množstvím svalů a svalových úponů, nejvíce je svalů mezižeberních, tyto svaly umožňují hadům jejich velkou pohyblivost. Dokonalou koordinací všech svalových skupin je had schopen docílit svého krásně ladného klouzavého pohybu.
Vnitřní orgány
Vnitřní orgány se musely přizpůsobit dlouhému a válcovitému hadímu tělu. Jejich tvar je protáhlý a v případě párových orgánu bývá plně vyvinut jen jeden (mohou být uloženy za sebou).
U většiny hadů je plně vyvinuta jen pravá plíce, levá je buď malá nebo úplně schází. Výjimkou jsou hroznýšovití a slepákovci, kteří mají vyvinuty oba plicní vaky.
Srdce hadů je spíše menší a má neúplnou přepážku mezi srdečními komorami a dvě srdeční předsíně.
Žaludek hadů je spíše hodně rozšířená trávící trubice a vývod střeva je v kloace.
Játra jsou taktéž podlouhlá, ledviny nemají typický tvar „ fazole“ ale jsou to podlouhlé oválné útvary, z nichž pravý je uložen před levým.
Protože hadům schází močový měchýř, odchází moč z těla jako polotuhá bílá hmota.
Pohlavní orgány se taktéž museli přizpůsobit protáhlému tělu, varlata samců jsou uložena tak, že levé je nad pravím. Pohlavní orgán samců tvoří dva hemipenisy, které jsou oba plně funkční.
Vaječníky samic jsou uloženy podobně jako varlata samců, ale někdy se stává, že jeden vaječník chybí.
Povrch těla
Celý povrch těla hadů pokrývá kůže se šupinami, které se podle druhu liší velikostí i tvarem. Spodní stranu těla pokrývají příčně uložené břišní (ventrální) šupiny. Díky těmto šupinám ve spojením s břišními svaly se může had plazit. Spodní nejsilnější část kůže obsahuje pigmentové buňky, které způsobují charakteristické zbarvení jednotlivých druhů. Hadí kůže většinou nepropouští vodu ani jedním směrem a proto jsou tito jedinci schopni obývat vodu i extrémně suché pouště. Vnější vrstva kůže je tvořena kreatinem, tento není moc pružný a zabraňuje růstu, proto musí hadi v určitých intervalech tuto část pokožky svlékat. Mláďata rostou rychleji, proto i svlékání bývá častější.
Milan Kryton Mařák
Formát pro tisk