Jak jsem kupovala svou první činčilu
Před několika lety jsme se s kamarádkou domluvily, že si pořídíme činčily. Tato zvířátka mě vždy fascinovala svým vzhledem připomínajíce veverku skříženou s králíkem, v té době však byla ve zverimexech novinkou a nebylo o nich dostupných příliš informací. V knihkupectví se mi nepodařilo sehnat žádnou knihu přímo o činčilách, v knihovně jsem také našla jen pár všeobecných informací v atlase zvířat a internet byl tenkrát ještě „v plenkách“, takže tato možnost získání informací mě ani nenapadla.
Zašla jsem tedy za majitelem zverimexu a zeptala se, jestli by nám mohl činčilky sehnat. Zároveň jsem spoléhala na jeho profesionalitu a doufala, že nám poskytne seriózní informace ohledně chovu a péče o tato zvířata.
O pár dní později jsme si šly s kamarádkou pro nové přírůstky do rodiny. Přišly jsme do zverimexu a tam už čekali činčilí sameček se samičkou. Sameček byl na první pohled pěkný a měl hezkou nadýchanou srst. Samička byla však o poznání menší a hubenější, měla tzv. „kozí záda“, nekvalitní srst a na tělíčku lisinu, která prý vznikla, když ve zverimexu utekla a majitel ji chytal (upozornění – činčila se nikdy nesmí chytat za srst, protože ji v sebeobraně pouští). Co na mě ale zapůsobilo nejhorším dojmem vůbec, byl plastový kruh okolo krku činčily, který se dává chovným samicím, aby jim samec nepoškodil srst event. před ním nemohly utéci do druhé klece. Připadalo mi chovatelsky neetické, že u tak slabé samičky se vůbec uvažovalo o možnosti chovu. Navíc je známo, že silné kvalitní samice si velkochovatelé většinou nechávají pro sebe, takže bylo zřejmé, že chovatel se „zbavil“ tohoto zvířátka právě kvůli jeho neduživosti.
Samozřejmě jsem se prodejce zeptala, proč nám přinesl zvíře v takovém stavu. Na to mi odpověděl, že zvíře je v pořádku, srst prý doroste a že se nemusím obávat případných komplikací. Obě zvířátka jsme si tedy vzaly a ještě poprosily majilele zverimexu o rady, jak o činčily správně pečovat. Bylo nám řečeno, že se o ně máme starat jako o morčata (věděl, že s morčaty mám zkušenosti, proto více nevysvětloval). Jelikož jsem neměla jiné informace a majiteli zverimexu důvěřovala, starala jsem se o činčilu dle jeho rady, tzn. jako o morče.
Činčilka, která byla již při koupi slabá, do půl roku zemřela, což mě velice bolelo, protože byla krásně ochočená a přítulná. Stále jsem přemýšlela, kde se stala chyba - přece jsem se o ni starala, jak mi bylo doporučeno.
Čas běžel a o pár let později se mi dostala do rukou odborná publikace o činčilách a já se konečně dopátrala příčiny úmrtí mého zvířátka. Zjistila jsem, že činčila potřebuje zcela jiné podmínky k životu než morče – na rozdíl od morčete tvoří její jídelníček převážně suchá strava bohatá na vlákniny tzn. seno, speciální lisované granule, popř. trocha sušeného ovoce. Zatímco morčatům se kromě sena často dává různé čerstvé ovoce či zelenina, tráva a tvrdý chléb na broušení zubů, činčila smí tuto stravu pouze ve velmi omezeném množství a to např. jako pamlsek za odměnu. Rovněž má činčila vyšší nároky na pohyb, protože nedostatečný výběh jí způsobuje zažívací problémy. Majitelé činčil také nesmí zapomínat na potřebu těchto zvířátek koupat se ve speciálním písku, protože si tak čistí svůj kožíšek a navíc tuto proceduru milují. Jak sami vidíte, chov činčil a morčat je velmi odlišný.
Jaké ponaučení jsem si vzala?
Teď už vím, že před pořízením jakéhokoli zvířete, se kterým nemám zkušenosti, si o něm musím za každou cenu zjistit co nejvíce informací a nespoléhat se pouze na rady pracovníků a majitelů zverimexů, které mohou být často zavádějící. Může se totiž kdykoli stát, že i zkušený majitel či zaměstnanec zverimexu si včas nezjistí potřebné informace o nově prodávaném druhu a poradí vám zcela špatně, stejně jako tomu bylo i v tomto případě. Nejlepší je najít si co nejvíce informací na internetu a zapojit se do diskuzí chovatelů daného zvířete, promluvit si osobně s některým z chovatelů a podívat se, jak má vypadat vhodná ubikace pro zvíře. Také je vhodné pořídit si odbornou literaturu, která bude doma stále po ruce, když budete potřebovat rychlou odpověď na některou z otázek týkajících se nového zvířecího společníka. V těchto publikacích, za které zaplatíte zanedbatelnou částku, najdete mnohdy velmi cenné rady.
Druhý smutný příběh
V době, kdy jsem navštívila další osudový zverimex, jsem již měla o činčilách mnoho načteno a byla šťastnou majitelkou krásné zdravé činčilí slečny Salynky. Krátce po vstupu do prodejny jsem si všimla na zemi položeného malého akvária, ve kterém se v rohu krčila na první pohled velice pohublá činčila. Hned jsem si vzpomněla na svůj negativní zážitek se svou první činčilou resp. majitelem zverimexu, který mi podal špatné informace, a pocítila povinnost zvířátku pomoci. Navíc mi ho bylo velice líto.
Přistoupila jsem blíže, abych si akvárium lépe prohlédla, a zjistila jsem, že hubenost činčily je s největší pravděpodobností zapříčiněna zažívacími problémy. Když jsem se na činčilu zeptala majitelky zverimexu, bylo mi řečeno, že už je v obchodě několik měsíců a že ji občas pouští z malého akvária proběhnout. Navrhla jsem, že zvířátko koupím, ale že bych s ním chtěla nejdříve navštívit veterináře, abych věděla, na co se připravit.
Půjčila jsem si tedy činčilu a šla s ní k veterinářce, která sídlila opodál. Ta činčilu prohlédla a konstatovala, že je velmi hubená, má plíseň přenosnou na ostatní zvířata a zánět v obou očích. Z veterinární ordinace jsem odcházela vybavená speciální vodičkou proti plísni a očními kapkami s obsahem antibiotik. Činčilu jsem vrátila do zverimexu, o všem informovala paní prodavačku a domluvila se, že si pro zvíře přijdu za 2 dny, až budu mít na balkóně hotovou voliéru (bylo jaro a nechtěla jsem činčilu dávat mezi svá ostatní zdravá zvířata). Jaké však bylo moje překvapení, když jsem za dva dny přišla...
Paní prodavačka mi oznávila, že majitelka obchodu změnila názor, činčilu mi neprodá a prý ji bude léčit sama (zvířátko už nebylo na prodejně, ale v zadní místnosti obchodu). Celá situace se mi zdála divná a podezřelá, protože moje nabídka koupit a vyléčit nemocné zvíře byla velice seriózní, a navíc mohla mít majitelka obchodu radost, že se takového zuboženého zvířátka ujme někdo, kdo už má s činčilami zkušenosti. Odešla jsem tedy ze zverimexu a přemýšlela, co dělat dál.
Najednou jsem dostala nápad požádat moji kolegyni, aby zašla do obchodu a zkusila činčilu koupit ona. Kolegyně se v polední pauze vypravila do zverimexu, kde řekla, že shání činčilu pro svou patnáctiletou sestřenici k narozeninám a schválně zdůraznila, že sestřenice nemá s těmito zvířaty žádné zkušenosti. A co se nestalo... majitelka přinesla ze zázemí obchodu nemocnou činčilu a nabídla ji kolegyni. Nejen, že prodala nemocné zvíře za plnou cenu 700,- Kč (v jiném zverimexu opodál prodávali v té době zdravé činčily za 500,- Kč), ale navíc jí řekla pouze o zánětu v očích zvířete. O plísni a zažívacích problémech se již „zapomněla“ zmínit.
Zvířátko bohužel i přes moji veškerou péči o několik měsíců později zemřelo. Jelikož jsem ho kvůli léčbě brala velmi často do ruky a strávila s ním spoustu času, bylo až nezvykle krotké a přítulné, o to více jsem jeho ztrátu oplakala.
Abych to ale celé shrnula... Majitelka zverimexu neposkytla nemocnému zvířeti potřebnou zdravotní péči a držela jej několik měsíců v malém akváriu v blízkosti ostatních zdravých zvířat, která se od nemocné činčily mohla nakazit plísní. Když jsem měla dobrou vůli nemocné zvíře koupit, a to dokonce za plnou cenu, bylo mi nejdříve s nadšením řečeno, že ano, posléze však majitelka rozhodnutí změnila a zvíře mi odmítla prodat. Činčilu však prodala mojí kolegyni (za plnou cenu), která ji přišla „na oko“ koupit pro svou sestřenici, a neinformovala ji ani o všech zdravotních problémech zvířete. Tím riskovala, že činčila nakazí plísní ostatní zvířata fiktivní sestřenice či dokonce ji samotnou, a s největší pravděpodobností zvířátko brzy zemře.
Paní majitelka zřejmě dostala strach, že bych mohla činčilu ukázat nějaké kompetentní osobě (veterinární správa) a ona by měla minimálně ostudu, že coby majitelka zverimexu měla několik měsíců na prodejně nemocné zvíře a nerozeznala vážnost jeho zdravotního stavu. Raději tedy riskovala zdraví jak zvířete, tak i člověka, a mimo jiné zapomněla na slušné chování k zákazníkovi. Je mi líto, že někteří majitelé zverimexů postrádají nejen vzdělání a potřebné informace k vedení takového obchodu, ale navíc jim chybí i morální hodnoty.
Co dodat na závěr?
Moje portálová kolegyně Eva je pravým opakem nezodpovědných majitelů či zaměstnanců zverimexů... Má vzdělání v oboru, potřebné informace i zkušenosti, jednoduše je radost u ní nakupovat. Jak mi Evča sdělila, tak volná živnost „prodej zvířat do zájmových chovů“ se po letech změnila na živnost vázanou, kdy živnostenský list dostane pouze ten, kdo splňuje jeden z následujících požadavků:
- VŠ biologického směru a 1 rok odborné praxe
- VŠ příbuzného směru a 2 roky odborné praxe
- SŠ biologického směru a 5 let odborné praxe
Pokud žádnou z těchto podmínek zájemce o provozování zverimexu nesplňuje, má možnost udělat si kurz, kdy licence po ukončení kurzu je uznávaná a platná v EU. Stejné podmínky se týkají i zaměstnanců zverimexů.
Realita je bohužel taková, že mnoho zverimexů vzniklo v době, kdy provozování těchto obchodů bylo ještě volnou živností, tzn. živnostenský list majitelé získali, aniž by museli splňovat výše uvedené podmínky. Navíc mnoho majitelů zverimexů porušuje pravidla a nepožaduje potřebné vzdělání a praxi po svých zaměstnancích, proto jsou ve zverimexech často zaměstnáváni nekompetentní lidé a od toho se také odvíjí kvalita mnoha zverimexů.
Tímto článkem jsem vás nechtěla odradit od koupě zvířat ve zverimexech (najdou se mezi nimi i kvalitní obchody), ale pouze vás upozornit na možná rizika a problémy související se zverimexy, a především vás poprosit, abyste si ještě před koupí domácího mazlíčka zjistili co nejvíce informací a mohli tak vašemu zvířátku vytvořit šťastný domov. Mějte vždy na paměti, že zvířata mají jen nás, jsou na nás závislá a od naší péče se odvíjí délka a kvalita jejich života.
Poznámka:
Abychom dali nejen „zverimexovým" zvířatům šanci na spokojený plnohodnotný život, připravili jsme návody na správný chov drobných zvířat, které jsou volně dostupné na těchto stránkách. Tyto letáky se navíc ve spolupráci s portálem www.mazlicci.cz zdarma distribuují do zverimexů a veterinárních ordinací po celé republice, kde jsou zdarma přidávány ke každému prodanému zvířeti daného druhu a poskytovány vážným zájemcům o tato zvířata, či v ordinacích dávána již stávajícím chovatelům.
Marcela
Formát pro tisk