Adopce chrtů

V několika zemích světa jsou národním sportem "psí dostihy". Rozumný člověk si asi představí nádherná vítězství nejrychlejšího pejska a potlesk. Realita je bohužel smutná. Luxusní stadiony, veliké sazky, ohromné peníze točící se kolem byznysu a dámy v kloboucích na tribuně pojídající steaky a gentlemani popíjející dlouhé drinky a kouřící kubánské doutníky. A kde jsou hlavní aktéři?

Hlavní aktéři jsou v majetku stadionu, nemají páníčka, co je pohladí, zato mají klec 2x1 m s betonovou podlahou. Misku žrádla, když jsou dobří, tak i kvalitního žrádla. Slovo venčení znamená dvakrát denně vpustit z boxu, rychle vše zvládnout a zpět do kotce. Znečištění kotce je trestáno. Jediný člověk, kterého tito pejsci, nejčastěji greyhoundi, vidí, je trenér. Trenér, který je přiváže na běžecký trenažér, trenér, který je přiváže do bazénu, kde musí plavat a trenér, který je vpustí do boxu, aby běželi.

O tomhle je život citlivé chrti duše, není divu, že je pes ve dvou třech letech psychicky tak zdeptán, že přestane odvádět patřičné výsledky. Pak jsou druzí psi, kteří si dovolili zestárnout, a nebo jsou psi, kteří od začátku nedosahují požadovaných výsledků. Takže co s tím, dumá trenér a vydumá. Nebude přeci takový odpad a zbytečnost živit, to raději do boxu dá něco pořádného, co může vydělávat peníze.

Trenéři jsou různí a řeší to různými způsoby asi ten nejslušnější a nejlepší je, když takový trenér pejska odvede do azylu, kde se o něj postarají a najdou mu Páníčka.

Pak ale jsou trenéři, kteří odvedou pejska k veterináři na uspání - to ještě můžeme mluvit o humánním řešení. Bohužel veliké procento pejsků nemá štěstí. Jsou totiž i další trenéři, kteří prostě vezmou pušku a "tu zbytečnost" zastřelí. Nebo vezmou provaz a pejska oběsí na stromě, vždyť to je to nejlevnější. Nebo je odvezou do lesu a nechají je tam na pospas osudu.

Prostě vyřeší situaci a peníze zase mohou proudit z kvalitního jedince.

Bohužel není v našich silách změnit irské nebo španělské zákony, není ani v našich silách dát si kafe s anglickou královnou a apelovat na ni. Takže se pár stovek nadšenců snaží pro tyto psy něco udělat. Je to kapka v moři, ale bude-li více kapek, může z toho být aspoň řeka - a každý z těch psů za to stojí. Kontaktujeme s azyly, hledáme páníčky po celé Evropě a snažíme se těm vysloužilým dostihákům ukázat, že ruka slouží i na pohlazení, že pelíšek může být teplý, suchý a hebounký, že jídlo může chutnat a že procházka může být vydatná, dlouhá, se spoustou zajímavých věcí.

Adopce do Itálie, Švédska, Slovinska, Finska, Německa a mnoha jiných zemí už trvá řadu let a tamní kynologové to chválí a podporují. Do Čech adopce chrtů přišla teprve letos v lednu a bohužel se setkala u kynologů s velmi negativním ohlasem - mají strach o peníze, aby mohli prodat svá štěňata. Naštěstí široká veřejnost nejsou jen ti, kdo chtějí prodávat štěňata, ale také lidé, kteří mají rádi život a psy, a proto každý den noví lidé přicházejí na naše stránky, volají a vyptávají se. Do dnešního dne jsme přivezli 11 pejsků, kteří jsou umístěni v nádherných rodinách. Teď momentálně každým dnem je připravován transport 40 psů, porad ještě hledáme 5 páníčků pro nádherné psí bytosti.

Pejsci přijíždějí v dost zuboženém stavu, ale překvapivě přátelští a odevzdaní. Na pohlazení reagují okamžitě a v jedné sekundě se upínají na svého páníčka. Jsou to opravdu bezproblémová zvířátka unavená 40hodinovým cestováním a musím s radostí říci, že dosud všichni adoptovaní pejsci nádherně zapadli do nové rodiny. O greyhoundech mnoho lidí šíří pomluvy typu "krvelačné bestie, které povraždí vše, co se hýbá" a jak jsou nebezpeční. U mně greyové žijí ve veliké smečce jorků a milují se navzájem, nikdy jsme s lovením neměli problém, u jiné paní pejsek už první noc spal v peřinách mezi osmi kočkami. Další adoptovaná fenečka se zamilovala do dětí v rodině tak silně, že čeká celé dopoledne u dveří, aby ji panička vypustila a ona si šla pro svého malého pána před školu. Všechny nádherné příběhy si můžete přečíst na našem fóru, kde lidé každý den přispívají novými zážitky s adoptovanými psy.

Myslím, že je strašně krásné dát těm zvířátkům šanci žít a ukázat jim, že život není jen dráha a trenér.

 

Zdroj: Lucie Mirič, www.adopcechrtu.eu